Šťastných deset #Týden10

Tam-ta-da-dá! Týden uplynul a jsem tu zas!

Tenhle týden uběhnul fakt úplně jako lusknutím prstu. Tak se pojďme podívat, co se všecko stihlo odehrát…

Začnu tady teda již pravidelnou rubrikou se zprávami o počasí. Já bych jí někdy klidně vynechala, ale fakt se to týden po týdnu obrací o 180 stupňů- a klidně 10 stupňů Celsia. Což se přesně stalo. V pondělí, hnedka po parném víkendu, se neznámo odkud objevil šíleně silnej vítr, takže když jsem se vracela ze surfingu měla jsem pocit, že mě to odfoukne až na Zéland- a teda manévrovat s tím surfem je docela dřina.

No a v úterý jsem byla plavat, kde měli ten supr nápad přestat bazén vyhřívat. Ovšem jsem díky tomu, jaká mi byla zima, podala dost nadstandartní výkon a ani mi to nepřišlo, protože zahřát se pro mě fakt bylo prioritou, a pak jsem doslova vyskočila z bazénu a doslova běžela do horký sprchy.

Tak to teda jen pro představu, že jarní počasí má i v Austrálii své chladnější dny.

Ve škole se sice nebezpečnou rychlostí blížíme vstříc prázdninám, ale s tím přibývají výhružky ohledně blížícího se exam weeku. Což mě pomalu docela začíná znervózňovat. Každopádně mimo to, jsem v biologii měla svůj první laboratorní experiment. A jako mít biologii jenom tady (a ideálně bez testů), tak mě to vlastně i baví. Hlavně ty laborky, o šíření bakterií a s tím vznikajících epidemiích, byly vážně sranda. A nutno podotknout, že jsem byla ve skupině se dvěma holkama, který obě chtějí studovat buďto medicínu nebo vědu v nějakým jiným provedením, ale ve finále jsem veškerou práci udělala já, protože ony byly akorát zmatený. No, možná proto se nám to moc nepovedlo… ale co vy víte, třeba se tu ze mě ještě ten biolog fakt stane.

Ve středu jsme měli v plánu jít s klukama surfovat. Já jsem přišla trošku později, protože jsem šla s Johannou na sběr (dalších!- moje jediný štěstí je, že Helen zatím neobjevila moji kolekci) mušlí. A když jsem se vrátila, všichni kluci už byli z vody venku, klepali se zimou a řekli mi, ať na surfování ani nepomýšlím, protože podmínky jsou úplně příšerný. Takže jsem nakonec vrátila surf a šla s holkama na procházku.

A abych měla co připsat na seznam svých surfovacích (ne)úspěchů- vysloužila jsem si svoje první opravdový (mini)zranění. To je tak, když někdo nedodržuje pravidla a přinese si svůj vlastní surf- a tentokrát jsem to k překvapení všech já ale nebyla!- Akorát jsem se s nezbedným Paulem srazila, protože jsme oba chytli stejnou vlnu, a moje ruka si z toho odnesla pěknou památku. Trochu jsem se nejdřív bála, že jí budu mít nějak naraženou, protože mě bolela několik dní, ale snad v pohodě a budu mít jenom takovou malou jizvičku. Takže žádný strach.

Slíbila Maye, že než odjede, tak ji vezmu aspoň na jednu party, na kterou jsme teda při pátečním večeru vyrazily. Jakoby nebudu tady zabředávat nijak příliš do hloubky, aby mě třeba Brenda neposlala domů… Každopádně Maya byla fakt roztomilá a její neutichající optimismus mě nepřestane překvapovat, když tuhle svojí jedinou party (, která se mimochodem malinko zvrhla) uzavřela s tím, že byl vlastně stejně dobře zážitek vidět tolik lidí za tmy utíkat po pláži na všechny strany…

A pak přišel víkeend. Ne teda, že bych tady byla po jednom dni ve škole v pátek nějak extrémně ze školy vyčerpaná, ale víkend je vítán vždy. To mi připomíná, že jsem se nezmínila nijak o mým čtvrtečním programu… Ale to na popis asi stejně moc zajímavý není, protože jsem byla vlastně jenom běhat, plavat a zbytek dne jsme piknikovaly s Australankama na pláži.

A teď už teda zpět k sobotě. Můj prvotní plán byl, že ráno udělám nějaký věci do školy. Což by bylo historicky absolutně poprvé, co bych dělala cokoliv do školy mimo školu. Ale bohužel ani tenhle plán mi úplně nevyšel- hm, moc se těším na školu zpátky v Česku-… Takže než jsem se nadála, už byl čas sbalit se na celej víkend a vyrazit s holkama na tenis- poslední tenis v plný sestavě-.

Pak jsme se přesunuly do Mudjimby, kde jsme si nejdřív na pláži snědly oběd a pak jsme vyrazily na dlouhou procházku až do Twin Waters. Což trvalo ještě tak desetkrát dýl, kvůli mojí a Johanninný závislosti ve sbírání mušlí.

Ale zdárně jsme dorazily do resortu, kde Johanna bydlí a kde jsme měly strávit zbytek víkendu. Při západu Slunce jsme šly celej resort obejít, přičemž jsme narazily na rodinku klokanů. Jako nejsem z toho, že vidím klokany asi už tolik vyjukaná, jako prvně, ale ve srovnání s Australanama, který si jich už ani nevšímaj, je to docela rozdíl.

Večer pro mě nastal čas úplnýho blaha- protože jsem mohla vařit!!! A zároveň to znamenalo vařit v hezký, čistý, moderní kuchyni (ne, že by to u Merle nebylo pěkný, ale ta kuchyň už evidentně leccos pamatuje). Takže zatímco všichni ostatní relativně klidně posedávali, já jsem doslova vyskakovala štěstím do vzduchu při pečení brownies a vaření těstovin s pestem.

Po večeři, u který jsme hodovaly asi dvě hodiny, jsme se odebraly na gauč a při jezení brownies se zmrzlinou jsme se koukaly na Sex ve městě. Víc holčičí večer už asi ani neexistuje, ale bylo to fakt supr fajn.

Nedělní ráno začalo trochu nezdařile. Měly jsme úžasnej plán, že vstaneme a půjdeme na pláž sledovat východ Slunce. Jenže to by znamenalo, že bychom musely vstát. Nevím, jaký jsou šance, že se nepodaří vstát ani jednomu ze čtyř lidí, ale přesně taková situace zázračně nastala. Já měla mobil v jiným pokoji, Merle byla přesvědčená, že měla tři budíky, ale evidentně ani jeden z nich nestačil, a Alexa ho nastavila pro jistotu místo na 5am na 5pm…

Každopádně jsme nevěšely hlavy a na devátou jsme zase po pláži vyrazily na brunch. A tak roztomilou kavárnu jsem dlouho neviděla. Protože to bylo přesně to typický místo, kam pravý surfaři chodí ráno na kafe a na snídani před tím, než vyráží do vln.

Odpoledne jsme měli se všema mezinárodníma studentama rozlučkovej piknik pro ty, co tenhle term už odjíždí. Je sice úplně šílený, jak rychle to utíká, ale piknik byl fajn. Bylo to takový fakt milý, a hlavně tam bylo obrovský množství skvělýho jídla, což, minimálně pro mě, znamená úspěch zaručen.

My jsme se potom ještě vrátily zpátky k Johanně. Mimochodem, po cestě jsme získaly sushi zdarma, protože, což mi přijde fakt super, tady před zavíračkou nějaký podniky dávaj zbylý jídlo lidem zdarma, aby ho nemusely vyhodit.

A úplně večer, když jsem se dostala domů, jsem (s pocitem, že musím) dělala asi tři hodiny summary book na matiku a nějaký úkoly. (Vstup z budoucnosti… Abych pak ve škole následující týden zjistila, že jsem ze třídy jediná, kdo má ten pocit, že zadaný úkoly dělat musí. A hlavně, že jsem zároveň jediná, kdo by je ani dodělávat nemusel…) Takže jsem šla spát na místní poměry extrémně pozdě, dost unavená, a ještě mi v pokoji přestala svítit žárovka, k čemuž Helen řekla, že bohužel jinu nemá…

Nechci to zakončovat jakkoliv negativně, protože celej tenhle týden byl opět úplně skvělěj! (A vstup z budoucnosti po druhé- i tu žárovku mi Helen hned v pondělí nechala vyměnit.)

Děkuji, že jste mi věnovali svůj drahocenný čas, a doufám, že jste se třeba i něco nového či zajímavého dozvěděli o mým australským životě. Toť pro desátý a poslední před-prázdninový týden vše!

Pac a pusu,

Aňa