Už umíš surfovat? #Týden2

Dobrý den všem! Sama jsem ze sebe překvapená, ale o týden později znovu zasedám a začínám psát, co nového se mi přihodilo.

Druhý týden australského dobrodružství započal nástupem do školy.

Zatím jsme se celý týden ještě neučili a místo toho jsme měli speciální program pro všechny mezinárodní studenty, takže an běžný vyučování si ještě musíme všichni počkat.

V prvních dvou dnech nás seznámili se všemi pravidly, která se nás a našich hostitelských rodin týkají. A že jich teda není málo… Mám teď spíš pocit, že toho víc nesmíme než můžeme. Jakmile vyvedeme nějakou skopičinu, hnedka si to pomašírujeme domů.

Dál nás provedli po škole. Australská škola je obrovská! Chodí sem asi 1500 studentů a vypadá to tady jako takovej velkej komplex, rozdělenej do několika budov podle předmětů. Dostali jsme dokonce mapu celýho školního areálu, ale i tak mám pocit, že tady budu prvních pár týdnů pořádně bloudit.

Další zajímavá věc týkající se školy- jsou uniformy. Každý den musíme nosit uniformu, kterou si všichni na začátku museli pořídit. Já mám to štěstí, že Helen jich doma několik měla, takže jsem jí nemusela kupovat. Hodně nepříjemná věc spojená nejen s uniformou je, že je mi tady pořád dost zima. Takže chodit do školy v sukýnce jsem zavrhla ještě před prvním dnem a hned jsem si utíkala pořídit silonky, a moje péřovka (bohužel ne součást uniformy ups) je ráno nezbytností.

Ve středu jsme celý den měli kurz zaměřený na surfování.

Nejdřív nám řekli trochu teorie, jak fungujou vlny a obecně oceán, potom následoval kurz první pomoci a pak nás převezli na pláž, kde jsme měli praktickou část. Prvně jsme všichni měli test v běhání a plavání a pak jsme si zkoušeli, co máme udělat, kdyby se někdo v oceánu topil.

A po tomhle všem jsme se už dostali k samotnýmu surfování.

Což bylo naprosto úžasný! Sice to netrvalo nijak dlouho a byla mi šílená zima i přesto, že jsem jako jediná měla dlouhej neopren, ale jsem z toho vážně nadšená.

Dvakrát se mi podařilo správně chytit vlnu a na surfu se postavit! Všem, kteří mi říkali, jak jsem zázračný dítě, že se mi to na poprvý povedlo, děkuji, ale bohužel vás zklamu, protože se to povedlo skoro úplně všem díky velmi příznivým podmínkám.

Takže rozhodně to bude chtít jěště hodně práce a plno hodin tréninku, ale první dojmy ze surfování jsou jednoduše úžasný.

Velkou výhodou pro můj ročník je čtvrteční den volna. Ve čvrtky se do školy prostě nechodí! Austarlani se místo toho mají učit nebo pracovat, ikdyž jak jsem pochopila, tak to nikdo moc nedělá. Ale pro mezinárodní studenty to znamená den na pláži plný surfování.

Upřímně obecně co se týče meziárodních studentů tady, tak je nás trochu moc. Je nás tady nových asi čtyřicet, což je poměrně velká skupina na to, abychom se bavili všichni dohromady a v prvních dnech to bylo maximálně zmatečný a vážně příliš, ještě když se občas odpoledne přidali mezinárodní studenti z jiných škol, kde jich je třeba 150.

Ale postupně se snad vytváří menší skupinky a utřizuje se, koho co baví a tak, takže je to o dost jednodušší.

Z naší skupiny pocházejí všichni buď z Brazílie, Itálie nebo Německa. A vzhledem k tomu, že ne všichni mají úplně perfektníangličtinu, tak hodně směřujou k tomu, bavit se spolu prostě ve svým jazyku. Což je pro mě, jakožto jedinou češku trochu otravný. Ale naštěstí teď už od toho postupně všichni ustupujou a tím, jak se líp poznáváme, se bavíme všichni anglicky v multikulturních skupinkách.

Já jsem rozhodně ráda, že tady mluvím jenom anglicky to, že tady z Česka nikdo jiný není, mě nesvádí k tomu mluvit jinak. A zároveň je to o důvod víc, proč se tolik těším na to, poznat místní Australany.

Každopádně, obecně jsou tady všichni strašně milí a přátelský, takže mám pořád pocit, že je spíš příliš lidí, se ktýrama se bavit, než, že bych trpěla jejich nedostatkem.

V pátek jsme jeli na výlet do Australi ZOO, která není zdaleka tak velká jako ta pražská a soustředí se spíš právě na zvířata typický jenom pro Austrálii, ale bylo to vážně pěkný. Mohla jsem si pohladit koalu a krmit klokany, kteří jsou hrozně heboučký a vážně roztomilý. Oddělením s hady a ještěrkami jsem se spíš snažila vyhnout, ikdyž to úúplně nešlo, ale zase jsem našla africkou část, kde byly červený pandy, žirafy, zebry a tak. A ještě jsme viděli krokodýlí show, při čemž na konci jim ten "nejnebezpěčnější krokodýl" usnul a nechtěl se pohnout z místa ani po tom, co na něj asi dvacet minut snažili stříkat vodu, nebo kolem něj hlasitě dupat.

V sobotu mě Helen vzala do Brisbane, bohžel bez Mayi, protože její nemoc stále trvá. Ale místo ní se k nám přidala Helenina kamarádka a dalších asi pět jsme jich potom v Brisbaen potkaly, takže o sociální kontakt s Helen opravdu není nouze.

Jely jsme tam na koncert se jménem Creative Generation, kde měly vystupovat nejtalentovanější děti z celýho Queenslandu. Moc jsem nevěděla, co očakávat, protože mě napadlo, že tam bude nějakej sbor a možná pár dětí hrát na flétnu. Ale fakt mě to překvapilo, byla to obrovská show a hlavně vážně dobrá hudba, takže to nakonec bylo moc pěkný. A Helen prohlásila, že aspoň vidím, co to je dětský talent, hmm děkuji...

No a pak jsme se prošly po Brisbane, nejvíc času jsme strávily v South Bank, což je takový místo, kde se pořád něco děje. Celý to bylo vybudovaný pro EXPO v Brisbane a je to tam takový zelený a hipsterský. Je tam veřejná pláž, park, plno stánků s jídlem, kde, když jsme tam byly my, zrovna probíhal food festival, a taky nějaký hudební koncerty venku.

Když jsme přešly přes most, dostaly jsme se do samotnáho centra, kde je plno mrakodrapů, obchodů, restaurací a hodně hodně lidí. Prošly jsme se po Queen Street, což je ta úplně hlavní třída, Helen mi ukázala Anzac Square, hlavní nádraží a pak jsme došly až k botinickým zahradám s obříma stromama, ale to už teda byla fakt tma, takže toho zas tolik vidět nebylo. Pak jsme znovu přešly most zpátky do South Bank a šly na mooc dobrou večeři, protože Helen ráda "nice dining".

Do Brisabne se mám v plánu ještě určitě vypravit a víc to tam prozkoumat, protože i přes předzvěsti, že to tam není nic moc, se mi tam líbilo.

Co se týče surfování... Zrovna dneska jsem si pořídila svůj neopren, ze kterýho mám šílenou radost. Ještě mě čeká vyřešit vlastní prkno, ale zatím si můžu půjčovat od jedný Němky, která ho zatím za tři měsíce ani jednou nepoužila, což upřímně vůbec nechápu, ale obecně tomu tady ty mezinárodní studenti zas tolik neholdujou.

Co si budem, tak po jedný lekci vlny úplně nebrázdím. Ale hrozně mě to baví, pokaždý, když se mi podaří vybrat si a chytit správnou vlnu, jsem radostí bez sebe, což ovšem obvykle vede k tomu, že velmi rychle spadnu do vody. A zvládnout se postavit stále zůstává spíš mým vysněným cílem.

Bude to chtít ještě hodně tréninku a trpělivosti, takže ne- úplně bych neřekla, že umím surfovat-, ale všechny modřiny, který zatím mám vypovídají o tom, že se vážně snažím.

Od zítřka teda začínám školu se vším všudy, takže mi prosím držte palečky a modlete se za mě, především v hodinách biologie, a já vám na oplátku za týden přinesu report, jak vypadá takový australský vyučování.

Posílám pusu!

Aňa