Exam week #16

Krásné dobré ráno, odpoledne, nebo večer…

Dlouho jsme se neviděli. Vlastně zrovna včera jsem dopsala článek za předminulý týden. Ale hnedka opět zasedám a vrhám se začít sepisovat události týdne, který je pro mě opravdu aktuálně tím minulým.

Jak už jsem nakousla posledně, uplynulý týden se zapsal k vrcholu mého veškerého studia tady v Austrálii. Měla jsem svůj první a díkybohu poslední exam week. Abych teda na úvod vysvětlila trošku ten koncept toho, co to vlastně obnáší…

Exam week se pro můj ročník koná takhle ke konci školního roku a shrnuje veškerý učivo ze všech předmětů, který jste za ten rok probrali. Je to hodně komplexní a zároveň tahle jedna zkouška dost ovlivňuje, jestli vůbec postoupíte do dalšího ročníku, protože tvoří víc, jak polovinu celkový známky. Takže je to docela stresující, a hlavně v rámci jednoho týdne máte všechny zkoušky najednou. Asi týden předem dostanete rozvrh všech zkoušek, kde si najdete ty svoje, místo konání a čas. A pak už je to na Vás a na tom, jak moc jste se celý rok snažili a připravovali, anebo na tom, jestli máte schopnost naučit se tunu informací na poslední chvíli.

My jsme začali už v pátek předchozího týdne, protože pondělí byl den, kdy studenti nemají školu (jojo, mají tady málo volnýho času mimo školu a prázdnin, takže si vymysleli takzvaný people free day), a to hromadnou zkouškou z angličtiny. Celej můj ročník se sešel před „the Hall“, kam byl v osm ráno vpuštěn, každej se usadil ke svýmu single stolečku, před sebou měl rozdaný zadání práce a po všech instrukcích a pravidlech se pustil do práce.

Obvykle časovej limit představoval kolem dvou až čtyř hodin, záleží na daným předmětu. Pro mě byla nejdelší, jako na potvoru, samozřejmě biologie. Jinak já jsem teda měla v pátek angličtinu, v úterý matiku, ve čtvrtek biologii a v pátek byznys. A musím říct, že ty testy pro mě byly docela těžký. Rozhodně tam hrálo roli to, že jsem se připravovala dost minimálně (ale zas pochválím se, že ten poslední týden jsem si pár study sessions přeci jenom dala) a taky, že jsem tady nebyla na půlku roku, kde bych pravděpodobně nějaký vědomosti získala taky. Takže ten exam week jako takovej byl docela těžkej a relevantní, ale na druhou stranu v porovnání s českým systémem, je to fakt procházka růžovým sadem. A upřímně mě nepřestává udivovat, že se všichni Australani neustále, i napříč rokem dost učí, ale jejich výsledky jsou ve finále stejně daleko horší než ty moje, a většina z nich ty zkoušky fakt vůbec neudělá.

Ale! Teďka už můžu se skvělým pocitem říct, že mám všechny zkoušky (úspěšně?) za sebou a tím pádem opět úplný „prázdniny“ před sebou. Ještě mě čeká teda udělat assessment na surfing a angličtinu jako druhý jazyk, ale to už teďka zvládnu, doufám, levou zadní. Takže volejme sláva a do konce mýho pobytu se radujme!

Už jsem ale poznamenala, že jsem přeci jen pořád dávala často přednost zábavným aktivitám a času s kamarády. Takže jsem se to snažila vždycky kombinovat…

Například v pondělí jsem přemluvila Saru, že se spolu půjdeme ráno učit matiku. Potřebovala jsem totiž, aby mi někdo vysvětlil, jak se používá grafická kalkulačka, což je mimochodem pořád technologie, na kterou můj mozek prostě bohužel nestačí. A po dopoledni stráveném radostně s derivacemi a podobnými srandami, jsem prohlásila denní studijní úsilí za ukončené a bylo na čase si užívat. Odpoledne měla totiž narozeninovou oslavu Annika, což byla Mayina nejlepší kamarádka. Takže jsem vyrazila tam, kde v parku u pláže už se rozkládal krásnej piknik plnej výbornýho jídla a spousty milých lidí. To bylo super, a protože to bylo hnedka vedle pláže, jsme se společně se třema Australankama rozhodly, že půjdeme surfovat. K mojí útěše to nešlo moc ani mě, ale ani jim. Ale byla to fakt sranda. Do té doby, než mě praštil surf a roztrhl mi ret. I když vlastně to byla sranda i po tom, akorát to bylo chvíli dost matoucí, protože jsem sice cítila, že mi teče krev, ale vlastně to moc nebolí, holky se na to tvářily tak divně, že jsem nevěděla, jestli nemám utíkat ven, abych nevykrvácela. No každopádně nebojte, všecko v pořádku a mám z toho už jenom takovej malinkej stroupek.

A po oslavě jsem si udělala svůj tradiční výlet po pláži a pak domů.

Mimochodem nás v úterý opustila Thaina a navrátila se ke své rodině. Což jsme s Helen dost ocenily a docela jsme si oddechly. Helen si užila, že si o ní můžeme pořádně popovídat, aniž by věděla, že pak Thaině cokoliv řeknu. Nó, ale abychom se moc dlouho nenudily, nás hnedka ve středu přijela navštívit Helenina kamarádka Lola z Gold Coastu. Původně měla zůstat na večeři a jednu noc, ale ukázalo se, že se z nějakýho důvodu nechce vrátit zpět ke svému muži domů, a bude u nás dočasně bydlet. Do toho se Helen zrovna připravovala na svoji dovolenou v Singapuru a následnou plavbu do Thajska, kam odletěla v pátek ráno. Takže Lola zůstala u nás doma i po Helenině odjezdu, což bylo lehce zvláštní. Protože ona tady na Sunshine Coastu nezná nic a nikoho, takže trávila veškerej čas zavřená doma koukáním na televizi a hraním her na mobilu. Jinak byla ale fakt milá, trošku příliš starostlivá, ale hodná paní. Akorát bylo prostě divný, že jenom seděla doma, kvůli čemuž jsme se nechtěla cítit nijak provinile, protože se mi prostě rušit moje plány, abych se s ní dívala na televizi, úplně nechtělo…

Ve středu jsem měla v rámci exam weeku svůj jedinej volnej den, což bylo super, protože jsem se díky tomu mohla zúčastnit výletu na Eumundi Markets. Já jsem tam poprvé byla s Helen a pár svýma i Heleninýma kamarádkama, ale už je to docela dávno. Takže když jsem se dozvěděla, že se tam pořádá exkurze pro nějaký studenty, kteří tam měli pracovat na nějakým assessmentu, ale mezinárodní studenti se můžou přidat a zadarmo si udělat výlet, hnedka jsem po tom skočila. Eumundi je takový malinký městečko, kde kromě těch trhů není podle mě vlastně vůbec nic… Ale zato ty trhy jsou obří. Vážně trvá minimálně půl dne to tam všecko projít a pokochat se nespočtem různých předmětů, rostlin, jídla a všeho, co by Vás napadlo.

Co se týče času, který mi zbýval po tom, co jsem dopsala zkoušku, obvykle jsem si pak ještě na chvíli sedla ve škole a snažila se trošku dovzdělat v tom, z čeho mě čeká zkouška následující den… Ale abych to nepřeháněla, vždycky jsem to pak utla a šla dělat něco jinýho. Většinou jsem se naobědvala, převlíkla a vyrazila se buďto s někým setkat, na pláž, nebo plavat. A taky jsme s Merle opět začaly tvrdě makat na našem tenisovém umění, které jsme poslední měsíc dost zanedbávaly. Takže první hra byla fakt katastrofa, ale my to nevzdaly, a hnedka další den jsme se na kurt vrátily, s čímž se ta technika už trochu zase zvedla. Takže naší aspirací je pořádně to zas vypilovat. Když už mě čeká ten Australian Open, že…

Co se týče surfování, tak ze začátku týdne, když jsem byla s těma Australankama, mi to fakt nešlo… Ale pak jsem byla v pátek a v neděli ráno, což mě zase moc bavilo… Opakovala jsem to už snad v každým článku, že je to fakt jak na horský dráze, nahoru a dolů. Jako obecně mi to spíš nejde, ale občas mám i lepší dny, kdy z toho mám strašnou radost. Takže jako jo, fakt mě to baví, ale na druhou stranu expert ze mě asi nikdy nebude no, co se dá dělat…

V pátek jsem dopsala svoji poslední zkoušku, což znamenalo důvod k pořádný oslavě. Helen už ten den byla na cestě do Singapuru a náš dům obývala Lola. Já jsem hnedka po dopsání byznysu utíkala na pláž, abych si zasurfovala, což jak už jsem říkala, bylo fajn. Doma jsem si sbalila svých pět švestek, rozloučila se s Lolou, kterou čekalo pár dní uvnitř našeho domu a vydala jsem se spolu se Sarou do Twin Waters, kde bydlí Grace, u který jsme ještě s dalšíma Australankama- Kirrou a Mikaylou- měly sleepover. Gracin dům je fakt nádhernej! Já jsem teda nadšená skoro z každýho místa, kam přijdu a dýchá na mě aspoň trochu rodinná domácí atmosféra, která mi tady hodně chybí. Plus u nich jsem se zamilovala do Graciný mámy – je to taková čiperná paní, která má svůj vlastní byznys s prodejem havajských košil, lítá každoročně na Bali a Havaj, jóguje, chodí na ranní procházky po pláži, zahradničí a její lednička překypuje samým děsně dobrým, většinou veganským, jídlem. Takže nejen, že jsem byla nadšená z toho, jak je to tam hezký, jakej mají krásnej bazén, kolik mě tam čeká dobrýho jídla, že mají roztomilýho pejska, ale jako bonus jsme taky pak společně s holkama pekly brownies a sušenky, koupaly jsme se v bazénu, hrály hry, koukaly na filmy, hódně, hódně jedly a bylo to fakt skvělý.

No a ráno, protože Gracina máma nabyla správně pocit, že mně se tenhle nápad bude velmi zamlouvat, nás vzala na ranní jógu na pláži. Holkám se teda v 5:20 prvně úplně vstávat nechtělo, ale nakonec jsme kromě Mikayly, jely fakt všechny. Jóga na pláži byla dlouho na mém seznamu přání, co bych tu chtěla dělat, ale upřímně jsem to trochu vzdala, protože se sama fakt nemám, jak dostat v šest ráno kamkoliv na pláž, natož na tu pláž, kde by se ranní jóga odehrávala. A bylo to přesně tak skvělý, jak to zní… Už když jsme na pláž přicházely, oslňovalo nás vycházející ranní Slunce, zářící přímo nad horizontem oceánu. Po celou dobu jógy nás doprovázel zvuk narážejících vln a šumění moře. Obklopoval nás lehký, svěží, lehce slaný, čerstvý vánek. Pod námi se rozprostíral zlatý písek, na kterým jóga nabírala ještě úplně nový rozměr. A občas kolem nás prošel přihlížející člověk, který byl buďto ranním rychlochodcem, pejskařem nebo do vln vbíhajícím surfařem. Oh, jak poetické. No každopádně to bylo fakt skvělý a vůbec jsem nemohla na konci uvěřit, že už uběhla celá hodina.

A v sobotu večer jsem na šla na svoji první, a předpokládám poslední, australskou party. Poslední proto, že tady Australani v mým věku absolutně party nepořádají a na žádný nechodí. Když jsme se s holkama připravovaly, Mikayla začala řešit, jestli není blbý, aby si vzala stejnej top, jakej měla na poslední party. Tak jsem se zeptala, kdy byla ta poslední, načež začaly přemýšlet, jestli to bylo vloni v prosinci nebo už dokonce letos… Takže ne, že bych byla tak nepopulární, ale spíš Australani holt nejsou zrovna party národ, no… Každopádně jsem se strefila evidentně do správného načasování a můžu si tuhle zkušenost odškrtnout ze svého bucket listu. Tahle party byla u příležitosti narozenin jednoho Australana, Jetta, a konala se u něj doma. A panebože, takovej dům jsem ještě neviděla. Měl čtyři patra, což na to, že tady devadesát procent baráků je jenom přízemních, samo o sobě vypovídá, že je hodně extra. Je teda docela daleko od nějaký větší civilizace, ale zato má nádhernej výhled. K domu, kterej bychsi tipla, že místo pro tři lidi bude spíš tak pro tři sta, přiléhá obří zahrada a obří bazén s vířivkou.

Tím, že tady ty party fakt nejsou vůbec častý, si na nich dávají dost záležet – už od toho, jak se na ně všichni oháknou a načančají, což je vlastně hrozně zvláštní, vidět najednou celou školu v jiným oblečení než v uniformách, až po to, jaký bylo připravený občerstvení a tak dál… Bylo tam celkem tak třicet lidí a já jsem byla jediná ne-Australanka. Což ale nakonec vůbec nebyl problém, protože všichni byli strašně milí, a naopak teďka mám pocit, že jsem ještě mnohem víc zapadla do toho čistě australskýho kolektivu, k čemuž se váže třeba to, že se ve škole cítím daleko líp, když je všude plno lidí, co mě zná a baví se se mnou.

A díky tomu všemu jsem si to strašně moc užila. Opět tam bylo moc, moc výbornýho jídla (a tentokrát i pití), dobrá hudba, milí lidé a obecně skvělá atmosféra. Takže jsem šíleně ráda, že jsem tam šla, poznala a zažila, jak to tady chodí, a akorát mě mrzí, že se takových akcí nekoná víc…

A konečně neděle! Ráno jsem vyrazila surfovat, což je rozhodně ten nejlepší čas, kdy jít a taky kdy mě to nejvíc baví. A poté jsem se poprvé setkala s Martinou, holkou z Česka, která mi napsala, že tady taky půl roku studuje a jestli bych nechtěla někdy někam zajít. Dozvěděla se o mně přes Mayu, se kterou společně byly na prázdninovým výletě pro mezinárodní studenty v Sydney. Já teda obecně nemám zas takovou potřebu se vídat s kýmkoliv jenom proto, že jsme oba Češi, asi i proto, jak mě štve, že se tady všichni druží jenom na základě svých národností, aby spolu mohli mluvit jinak než anglicky. Ale když Martina napsala, tak jsem si říkala, proč ne… Hlavně jsem původně plánovala tenhle víkend pojmout hodně klidně a pohodově, už proto, že většina mezinárodních studentů jela na Lady Elliot Island. Ten plán mi teda nakonec absolutně nevyšel, ale zato jsem si celej víkend děsně užila, takže to zas takovej problém není…

Každopádně setkání s Martinou proběhlo skvěle. Potkaly jsme se na pláži, kde jsem dosurfovala a společně podél oceánu po útesech došly až na pláž vedlejší. Tam jsme si daly v kavárně kafe a dlouho jsme si povídaly. Bylo hrozně zajímavý slyšet od někoho, kdo je na dost podobným místě, jak je jeho zkušenost úplně jiná. Protože z mezinárodníma studentama z mojí školy jsem v neustálým kontaktu a zároveň se naše zážitky zas tolik neliší. Ale Martina si prošla situacema, který nebyly vždycky úplně komfortní, což mě uvědomilo ještě víc v tom, jaký mám štěstí a zároveň, jak je Martina statečná.

Zbytek odpoledne jsme strávily na pláži, kde se k nám pak přidala i Martiny hostitelská ségra, Američanka. Ta byla taky děsně fajn, a hlavně je docela pravda, co Martina podotkla, že jsme si strašně podobný. Obě dvě jsme takový malý, blonďatý a opálený, a ještě jsme měly náhodou stejný plavky.

No, a to by bylo k mému exam weeku všecko. Tím jsem v podstatě úplně uzavřela svoje studium tady. Respektive samozřejmě ještě dál do školy budu chodit a budu přítomná ve všech hodinách jako doposud, ale už mě nečeká žádná zkouška nebo velkej assessment. Sice to, jak ty zkoušky dopadly je druhá věc, ale to se naštěstí dozvíme až později. Takže od teď začíná velká a nekončící po-zkoušková afterparty, jejímž cílem je, si to tady užít, ještě co to půjde!

Pac a pusu,

Aňa