Dva dny plné písku #Týden7

Vítejte u dnešního souhrnu za uplynulý týden!

Pořád nějak nechápu, jak je možný, že ačkoliv jsem tady už jako doma, tak jsem nezklouzla do žádný nudný rutiny a každý týden mám zatím co vyprávět.

První tři dny v týdnu, jsou obvykle na nějaký popisování spíš méně zajímavý. Vzhledem k tomu, že hodně času trávim ve škole a zase Vás nechci zahlcovat nezajímavýma informacema o tom, jakou jsem ten den udělala SWOT nebo PESTLE analýzu, dozvěděla se, jaký je rozdíl mezi hibernací, torporem a aestiavací nebo jaký titul skromný Augustus v Římě odmítl. A po škole, pokud jsou vlny (což teď spíš nejsou), chodím surfovat, nebo plavat nebo jen tak s někým na pláž.

A ta zajímavá část začíná obvykle ve čtvrtek dnem volna. Ale zklamu Vás- den volna se tentokrát nekonal. Místo toho jsem vstávala v pět a Helen mě na 5:45 vezla do školy. No dobře asi přeskočíme dramatickou část, protože většina z Vás už stejně asi ví, že to bylo kvůli tomu, že jsem jela na Fraser Island!

Fraser Island je největší celo-písečný ostrov na světě (edukativní okénko zpět na scéně). A když říkám, že je celej z písku, tak fakt že jo.

Byl to výlet organizovanej jenom pro nás mezinárodní studenty a vyráželi jsme teda v šest od školy. Cesta trvala asi tři hodiny, po kterých jsme dorazili do přístavu Harvey Bay, odkud jsme se nalodili na trajekt. Tím teda rozumějme spíš takovou větší loď, protože trajekt je docela silný slovo. A po čtyřiceti minutách už nás to vyplivlo na písku, kde jsme strávili následující dva dny.

Přímo tam, kde jsme přistáli, jsme byli i ubytovaní – a to teda v rybářským resortu. Ačkoliv byl trochu zbytečně přehnaně luxusní, - ale vzhledem k velikosti Fraser Islandu, není úplně na výběr – co si budem, zpětně nemůžu říct, že bych si to neužila a radši bych kempovala v písku.

Nejdřív jsme se vydali na procházku spojenou s prohlídkou celýho resortu. Doprovázenou o vzdělávací/zajmavostní přednášku nejen o ostrově, ale celkově o Austrálii a prakticky čemkoliv, na co jsme se zeptali. Celej ten výlet totiž vedl Glen, což je chlapík, bývalej učitel, kterej si rozjel byznys s výletama právě pro mezinárodní studenty, kteří do Queenslandu přijedou a chtějí poznávat Austrálii. On organizoval výlet do Gold Coastu a už tam jsem nabyla pocitu, že je to fakt supermuž. Zvládá toho fakt nemálo, a hlavně ty výlety jsou úplně geniálně vymyšlený přesně s ohledem na to, co nás baví.

Po procházce jsme se ubytovali a jako další na programu bylo pádlování na kánoích. U tohoto bodu bych chtěla podotknout, že naši kánoi pro čtyři lidi neřídil nikdo jinej než já. A dokonce jsem za svoje kormidlovací schopnosti byla několikrát pochválená. Jako nebudu lhát, že jsem občas nebyla dost nepříjemná, když jsem asi stokrát řekla, že dopředu fakt nevidím a potřebuju, aby mi byly hlášeny všechny překážky, načež jsme narazily do stromu a Johanna začla ječet, že máme jet přece doprava. Každopádně jsme to ve zdraví všechny přežily a Marle s Alexou, co seděly uprostřed, se snažily udržovat nás všechny v dobré náladě.

Nejdřív jsme se plavili podél pláže a potom jsme odbočili do creeku, kde teprve začla ta pravá sranda, protože tam to právě bylo dost uzoučký a neustále se to nějak stáčelo a museli jsme se vyhýbat všem možnejm keřům, stromům a tak dál.

Ale fakt to bylo skvělý! Vypadalo to úplně jako, kdybychom se plavili po nějaký řece někde ve Vietnamu (teda ne, že bych tam někdy byla jo, ale určitě to vypadá přesně takhle…). A když jsme byli na moři, tak nám pod lodí proplouvali rejnoci. A někdo dokonce prej viděl i mořský želvy, což mně se teda bohužel nepoštěstilo, ale i tak to bylo super.

Potom jsme měli několik hodin volna, takže nejdřív jsme se šli koupat v moři. Fraser Island teda ale není úplně místo, kam by se lidi jezdili koupat do moře (spíš do jezera…počkejte si na to…), hlavně protože je kolem prý extrémně moc žraloků. Jako nevim, já jsem žádnýho neviděla, ale asi na tom něco bude, protože se tam nekoupal fakt nikdo. No a po koupání a po tom, co jsem si pracně našla mušličku, kterou přidám do svý sbírky, – mimochodem nechci ani pomyslet na to, až přijde den, kdy budu muset odjet a vyřešit, co se všema těma mušlema, který už doma mám, budu dělat – jsme se přesunuli k bazénu.

Jako takhle, jak už jsme říkala, tak mi přišlo dost zbytečné a rozmařilé, jezdit do takovýhohle resortu a já osobně bych hrozně ráda fakt klidně nocovala pod stanem, ale jak jsem tak pochopila, tak na to si Australani úplně nehrajou. A upřímně, při siestě u toho bazénu, jsem si zrovna nestěžovala…

Pak už se večer nachýlil a ještě před večeří jsme se vydali sledovat západ Slunce. A panebože, fakt se tady ze mě stává obří milovník a skoro expert na západy a východy Slunce. To bylo tak hezkýý! Hrozně mě štve, že nejsem schopná vůbec slovy popsat, jak pěkný to bylo – takže se vynasnažte si to představit, co nejhezčí umíte – a věřte, že to bylo ještě lepší.

A po tom, co se Slunce přehouplo za mořský horizont, nás čekala večeře. A tady opět narážíme na okamžik, kdy bych tu hostinu, která pro nás byla připravená, za lunchmeat z plechovky nevyměnila. Ačkoliv Helenino jídlo je perfektní, tak tady jsem se napápla tak dobře, a hlavně teda tak moc, že jsem se pak nemohla ani pohnout.

Na závěr denního programu, byla v plánu ještě noční procházka. Dostali jsme do skupin hoodně silný baterky, díky kterým jsme pak pozorovali různý noční zvířata. Zní to docela zvláštně, ale bylo to fakt zajímavý. Podle svítících očí jsme našli několik pavouků, – to teda moje oblíbená část uplně nebyla – ale viděli jsme i plno různejch hlodavců (vůbec teda nemám páru, jak se jmenujou česky, takže to Vám úplně nepovim), netopýrů a tak dál. Hadů díkybohu nula!

Ale absolutně nejlepší část byla noční obloha. Nikdy, nikdy v životě jsem neviděla takový množství hvězd a poprvé jsem takhle výrazně spatřila mléčnou dráhu. To je další věc, kterou vůbec nejsem schopná vysvětlit slovy a už vůbec to nešlo zachytit na fotce. Každopádně jsem z toho byla fakt na větvi a doteď pořád jsem. Takže ta procházka se nakonec vyvrbila tak, že jsme leželi na mole a asi dvě hodiny jenom koukali na hvězdy. Jednak jsem viděla Southern Cross, což je pět hvězd, který jsou vidět jenom z Austrálie a je to mimochodem i součást australský vlajky. A krom toho byly vidět i třeba Jupiter a Saturn, což já obvykle fakt nejsem vůbec schopná poznat, ale tohle bylo fakt kouzelnýý.

A zakončení celého dne, už teda mimo organizovaný program, jsme oslavili nočním koupáním ve vířivce. Což při tom, jak jsem po koukání na hvězdy byla zmrzlá, bylo třeba nejlepší rozhodnutí dne.

Den číslo dvě jsem opět zahájila na můj vkus příliš brzkým vstáváním. Ale řekla jsem si, že jsem tu přece jenom jednou, takže není čas ztrácet čas, a nakonec jsem se fakt vyhrabala a šli jsme na „východ Slunce“ na pláž. No takhle, východ Slunce z tý strany ostrova, kde jsme bydleli, bohužel vidět není (holt si musíte vybrat mezi východem a západem), ale i tak bylo rozednívání nad oceánem krásný. Mysleli jsme, že možná uvidíme dinga, ale to se nám (zatím…) nepoštěstilo.

Po snídani, kdy jsem se opět najedla k prasknutí a samozřejmě jako správná Češka si nabalila i svačinku na později, nás čekala celodenní prohlídka ostrova. Jak už jsme zmiňovala, tak celej ostrov je jenom z písku, takže na cestování po něm je potřeba mít čtyřkolkový auto – v našem případě autobus. A upřímně, kdybych tam já měla řídit, tak bych se asi zbláznila. Cestování po pláži bylo super, ale v lese to drncalo až příliš. Každopádně ta příroda je fakt nádherná. Ve vnitrozemí je to úplnej prales a kolem dokola jsou krásný pláže.

Nejdřív jsme teda projeli skrz deštný les na opačnou stranu ostrova, kde jsme jeli po pláži, přičemž při našem autobusu běželi dinga, což byl taky supr zážitek.

První zastávka byla u takovýho vodního pramene, kterej jsme využili jako divokou řeku a sjeli ho na nafukovacích kruzích. To se mi nejdřív taky nechtělo, protože byla zima, ale pak jsem si řekla opět – jen jednou v životě – a nelitovala jsem ani trochu, protože to tam bylo tak hezký, že jsem si to i přes zimu užila mocmoc!

Pak jsme jeli k takovýmu obřímu šutru, kam Aboriginky vodily svoje dcery, když dosáhly ženství a od toho jsme pokračovali k obřímu vraku lodě, která tam dávno ztroskotala.

Sice bylo celý den takový psí počasí, načež začlo na chvíli i docela hodně pršet, ale já ze všeho nejvíc miluju, když je šedý nebe, takže mi to až na větší chladno vůbec nevadilo.

Na oběd jsme jeli do jinýho resortu, ale teda kvalita jídla hodně poklesla, abych řekla pravdu…Ne, samozřejmě to bylo taky dobrý, ale rybářský resort lepší.

A po obědě jsme se vydali na průzkum opravdové džungle. Fakt to bylo nádherný, úplně divoká příroda, nespočet palem obrostlých takovýma rostlinama visícíma z kmene (koukněte na fotku, nejsem zrovna dobrá ve vysvětlování). Procházeli jsme se po takový vyvýšený stezce a pod náma protékal potůček s tak čistou vodou, že když jste se nehýbali, tak byste vůbec neřekli, že tam nějaká voda teče (v porovnání s českýma potokama to byl docela rozdíl). Kdybychom pokračovali ještě dál, prý bychom narazili na obřího hada…ale bohužel jsme se už museli vracet, škoda.

A úplně poslední zastávka celého výletu byl Lake McKenzie. Moje očekávání od něj nebylo nic moc, protože už jsem byla po všem strašně unavená, byla mi zima a už vůbec se mi nechtělo koupat. Ale když jsme k němu konečně došli, skoro jsem nevěřila svým očím. Přede mnou se najednou z ničeho nic objevil úplně bílej písek a za ním – tou nejmodřejší barvou – zářila obrovská vodní plocha. Když jsem viděla fotky z Fraseru, vůbec mi nějak nedošlo, že tohle je jezero, protože to vypadalo jako nějaká pláž na Bali (tam jsem překvapivě teda mimochodem taky nikdy nebyla). No, takže přes moje původní nenadšení, jsem se oblíkla do neoprenu – jenž jsem s sebou statečně celou dobu tahala – a vydala se do tý asi nejčistší vody, kterou jsem kdy viděla. A dokonce nám konečně vysvitlo Slunko, takže to bylo opět nád-her-ný! Vůbec teda nechápu, jak mohli všichni ostatní přežít jenom v plavkách, a jsem šíleně ráda, že mi bylo poraděno vzít si neopren.

A jak jsem už řekla, tohle byla poslední zastávka výletu. Takže od jezera jsme se vrátili do resortu, kde jsme se už nalodili na trajekt a vydali se zpět na pevninu. Z trajektu jsme ještě stihli vidět další krásnej západ Slunce, čímž bylo vše skvěle zakončeno a už nás čekala jenom jízda zpátky domů.

Abych to shrnula do posledních pár vět: Fraser Island je naprosto překrásnej! Jsem straašně ráda, že jsem se tam mohla podívat a celý tyhle dva dny si tolik užít.

Takže mami a tati, děkuji! A miluju Vás.

A ačkoliv už to není tolik zajímavý, ještě Vás nechám nahlédnout do mého víkendu.

V sobotu mi bylo poprvé od mýho příletu dovoleno spát, do kdy jsem chtěla (protože Helen radši odešla na snídani). Takže jsem čerpala síly, který jsem odložila na Fraseru a na dvanáctou jsem se domluvila s Bárou Závadovou, že se spolu půjdem na brunch. Bára je plavkyně, která tady už dva roky žije a trénuje a řeknu Vám, že ačkoliv mám pocit, že mi čeština vůbec nechybí, tak bylo ale vlastně fakt hustý s někým tady mluvit česky. Především po tom, co neustále poslouchám mluvit Italy italsky, nebo Brazilce portugalsky, a i němčiny tu neslýchám málo, ale tý aspoň po většinou rozumím. Takže to bylo strašně fajn.

No a v neděli dopoledne jsem byla spolu s mýma Němkama hrát zase tenis – přijedu jako úplná Serena, to budete koukat. A potom jsem vymyslela, že pojedem na Coolum Beach, - protože jsem si vytvořila seznam všech pláží na Sunshine Coastu a rozhodla se je všecky objet. Takže jsme strávily celej zbytek dne na pláži a bylo to parádní. Akorát bych Vám chtěla velmi nedoporučit cokoliv si dávat ve vyhlášeném Fish&Chips bistru, kde jsme (mimochodem extrémně hladový po tom tenisu a cestě) čekaly na dvoje hranolky dobrou půl hodinu. Ale mimo to, bylo všecko parádní a Coolum Beach odškrtnuta!

Doufám, že jsem Vás úplně nezahltila informacema o iteneráři mých dvou dnů a uvidíme se zase za týden.

Posílám australskou pusu!

Aňa